Kam mizí čeští ajťáci?

Martin Silvička, generální ředitel Ness Czech, společně s Martinem Šafránkem, ředitelem informační bezpečnosti, přispěli do debaty na zpravodajském portále iDNES.cz ohledně nedostatku desetitisíců odborníků na pracovním trhu. Celý článek si přečtěte níže.

Podle posledních statistických dat z loňského léta pracuje v naší zemi přes 210 tisíc IT odborníků. Jsou to čtyři procenta všech pracujících. Polovina jsou manažeři, inženýři a specialisté, druhou polovinu tvoří technici a opraváři. Na to, že s nějakým informačním systémem pracuje pětašedesát procent českých zaměstnanců, je to neskutečně málo.

Jen v kyberbezpečnosti, která se teď dostala do popředí zájmu i kvůli konfliktu na Ukrajině, chybí na trhu až tisíc expertů, a to nejen u soukromníků, ale i ve veřejné a státní správě.

„Předpokládáme, že nedostatek se bude ještě prohlubovat s tím, jak roste složitost IT infrastruktury a firmy i veřejná správa kladou na bezpečnost svých systémů a dat vyšší nároky,“ říká Martin Silvička, generální ředitel vývojářské společnosti Ness Czech.

V zemi je přitom přes deset vysokých technických škol, přičemž obor se vyučuje i na značné části humanitních. Vysokoškolští absolventi oboru tvoří šest procent. Další IT kurzy pro začínající programátory nabízí řada středních škol i soukromých společností.

Komu se nechce léta studovat na diplom, může nastoupit do nějakého z českých bootcampů, které chrlí odborníky pro juniorské pozice několikanásobně rychleji. Skoro jako by platilo, že čím víc se v Česku IT studuje, tím víc expertů je potřeba. Personalisté odhadují, že chybí několik desítek tisíc odborníků na počítače.

Plat nezná hranice

Vzdělaní ajťáci se na trh práce mnohdy ale ani nedostanou. Zajímavé pracovní nabídky jim přicházejí už za studií – a to nejen od domácích firem. Práci nabízejí i konkurenti z ciziny. „Česká republika je dlouhodobě známá jako centrum inovativních a talentovaných softwarových vývojářů. V době covidu se zintenzivnil trend přílivu zahraničních firem, které lákají Čechy k práci plně na dálku,“ uvádí Jana Večerková, ředitelka kurzů programování Coding Bootcamp Praha.

Zájem je především o webové vývojáře, kteří vytvářejí funkční webové stránky pomocí kódování a grafického designu, nebo datové analytiky či UX/UI designéry.

„U těchto profesí je nutná konkrétní technologická znalost a výsledky práce stačí komunikovat pouze přes e-mail nebo online hovory,“ vysvětluje Jan Klusoň z platformy Welcome to the Jungle.

Hlavním lákadlem zahraničních firem je samozřejmě vyšší plat. „Odměňování odpovídá platům jiné, často bohatší ekonomiky. Ohodnocení není tak ve skutečnosti v dané zemi vyšší, ale ve srovnání se situaci v Česku ano,“ podotýká Klusoň. Čeští manažeři, inženýři a IT experti pobírají v průměru

73 645 korun, technici a opraváři počítačů 45 552 korun. Až na dvojnásobek se pak dokáže vyhoupnout plat zkušeného ajťáka.

„Manažer IT bezpečnosti může v ČR brát 60–180 tisíc, architekt bezpečnostní IT infrastruktury 50–160 tisíc a specialisté kyberbezpečnosti 55–130 tisíc. Nejvyšší jsou v Praze, kde mohou být násobně vyšší než v regionech,“ říká Jitka Součková z personální agentury Grafton Recruitment, která nabízí i srovnání se zahraničím.

Mzdy ajťáků rostou rychleji

K nejlépe placeným pozicím v tolik vyhledávané kyberbezpečnosti ve Spojených státech patří například etický hacker, který si přijde na 199 tisíc dolarů ročně (v přepočtu asi na 400 tisíc korun měsíčně), inženýr aplikační bezpečnosti na 112 tisíc dolarů ročně (224 tisíc korun měsíčně) nebo analytik informační bezpečnosti 99 tisíc dolarů (198 tisíc korun měsíčně).

„Stát se odborníkem na kyberbezpečnost ale vyžaduje několikaletou praxi, proto jsou tito odborníci tak žádaní a jejich mzdy rostou rychleji než u jiných IT specialistů. Jejich nedostatek nedokážete, jako třeba u některých programátorů, vykrýt tím, že je pošlete na školení,“ říká Martin Šafránek, ředitel informační bezpečnosti v Ness Czech.

V nižších pozicích pak činí rozdíly mezi českým a zahraničním platem několik desítek tisíc. „Přestože plat bývá rozhodující pro mnoho lidí, v informačních technologiích jsou platy na tak vysoké úrovni, že nemusí být určujícím faktorem. Zahraniční firmy nejsou lepší nebo horší, ale mohou nabídnout neomezené množství zajímavých příležitostí a typů vývoje, o které daný programátor má zrovna zájem,“ říká Večerková.

Hlavně být doma

Práce v IT je stejná po celém světě. Bez znalosti angličtiny se nikdo neobejde, ať pracuje pro českou, nebo zahraniční firmu.

„To, podle čeho se ajťáci rozhodují, kam nastoupí, je kromě platu i firemní kultura a projekty, na kterých budou pracovat,“ míní Barbora Wachtlová z IT bootcampu Green Fox Academy. Záleží i na pracovním ovzduší. Velkým argumentem zahraničních společností je i stoprocentní home office. To je podle Wachtlové i jedna z možností, jak mohou české firmy zabránit odlivu mozků. „To, co je u nadnárodních firem standardem, je u českých spíše výjimkou,“ poznamenává.

A možností, jak nepřicházet o IT specialisty, je víc. „České firmy by měly začít s nabízením hybridního modelu práce, kdy zaměstnanci mohou pracovat z domova i z kanceláře, ale také i z jiné země po delší dobu. Důležité je také dávat důraz na rovnováhu mezi pracovním a osobním životem zaměstnanců. Stále více se objevují pracovní modely jako čtyřdenní pracovní týden nebo kompletní časová flexibilita, to znamená důraz na kvalitu práce, ne na odpracovaný čas,“ nabízí možné varianty Dominik Hádl z digitální agentury Monstarlab.

Mládí ven!

Stejně jako rychle se vyvíjí obor, je podle personalistů důležité poskytnout lidem v IT benefity ušité na míru každému z nich. A stejně rychle je i obměňovat. Ne každý ajťák chce být doma či pobírat ten „největší plat na světě“, ale třeba naopak se účastnit projektů, které by ho bavily a posunuly dál a na něž si v Břeclavi či v Náchodě nesáhne.

„Zaměstnanci zahraničních firem mají často možnost vycestovat do poboček po celém světě. Na tuto diverzitu a zahraniční stáže slyší zvláště mladší IT pracovníci. Když k tomu připočteme různorodé a zajímavé projekty, například e-mobilitu, smart cities, umělou inteligenci či obnovitelné zdroje, a k tomu možnost pracovat se špičkovými technologiemi, tak jen velmi málo českých firem dokáže této nabídce konkurovat,“ objasňuje Wachtlová z Green Fox Academy.

Spousta nadnárodních společností má podle ní dobře propracovaný systém vzdělávání a investuje poměrně velké prostředky do dalších kurzů a certifikátů pro své lidi. V tom vidí expertka také další příležitost pro tuzemské zaměstnavatele.

„České firmy se musí hlavně naučit vychovávat si vlastní odborníky. Takoví lidé jsou loajální a budou podniku věrní. Zahraniční korporace, jako jsou Lufthansa, Cosmo Consult či Evosoft, už dávno pochopily, že nejlepší cestou, jak získat odborníky, je interní výchova. Úzce spolupracují s bootcampy, které jim pomáhají na míru připravit vzdělávací plány, a samy si rekvalifikují lidi. V zahraničí je to velký trend, u nás je to však ještě v plenkách,“ poznamenává Wachtlová.